Láska i listí,

kaštany sláma,

Vítr tu šumí,

Jo to se stává.

Draci i louky,

Hřbitov a tma,

Svíčky tu svítí,

Je podzim,

víš to sám …

Maria i kytky,

Růženec a lidé,

je čas se modlit,

ale v kostele je to tiché ...

Traktory pole,

zblácené cesty,

blahoslaveni buďte všichni zemědělci,

co pro nás děláte,

prvotním způsobem života,

my chytří pohrdáme,

je podzim,

to se stává,

i zvlhlá už je tráva

a je stále bledší,

chce se mi brečet,

zmáčet ji slzami svými,

když vidím,

že lidé tu nejsou,

zalezlí doma u topení,

je přece moderní doba,

na facebooku je najdete všechny.

Vzala bych nůžky,

přestřihla všechny dráty,

najednou by byla tma,

bylo by ticho,

lidé by se na sebe dívali,

ani se pořádně neznali,

jak v přítomnosti lajknout fotku,

jak přidat si někoho do přátel?

Hleděli bysme na sebe,

vzpomínajíc na promrhané roky,

podíval by ses vedle sebe a zjistil,

že ho vlastně neznáš,

člověka po tvém boku,

který ti drží ruku,

je tu s tebou stále i na mobilní síti,

jenže věci známé se lépe vyjádří přes zprávy,

než to říci do očí,

to už musí být pravda..

Je moderní doba,

to se lidé stává...

Víte,

že už opadaly listy jabloně?

Víte,

že je sklizeno ?

Víte,

že kytky jsou už odkvetlé?

Víte,

že už se oře?

Jak byste mohli vědět…

Otevřete okna,

vyjděte ven!

Venku je mlha,

počasí pláče,

podzim přichází,

teď už to víme jistě.

Podívejme se na pole,

na zblácené cesty,

na stromy,

které jsou netknuté,

jen opadaly listy.

Vezměte papír,

uděláme si draka,

pojďme běžet po poli,

až nás nohy unaví...

K večeru vezmeme svíčku,

zapálíme ji trošičku

a vydáme se vstříc hřbitovu,

nezapomeňme,

že oni byli také tu,

a my jsme si vzpomněli,

jaký to dar!

Je podzim…zkusme se začít radovat ....(z maličkostí)...

 

Nerýmuje se to vím, omluvte mě prosím......