Mrzlo. Lidé utíkali z práce rovnou domů, do tepla. Taková zima už dlouho nebyla. Jen malý chlapeček stál s tváří nastavenou vstříc mrazu. Utekl mamince. Chtěl vidět Mikuláše, ale maminka žádného nepozvala. Pro synka měla nachystané nějaké sladkosti, ale on o ně nestál. Oblékl si bundičku, botičky a utíkal. Rozběhla se za ním, ale ztratil se jí. Teď tu stál a vroucně si přál, aby ho viděl. Nevěděl, že ho maminka zatím všude hledá...

Začal padat sníh, chlapeček se rozběhl a utíkal městečkem ve snaze ho najít. Byl už celý promočený a chtělo se mu spát. Sedl si na lavičku a až tam ho našel. Mikuláš. Vracel se už domů, byl otec dvou dětí a toto vzal jen kvůli penězům i když jich nebylo mnoho. Všiml si malého klučiny,  jak spokojeně spinká. Vzal ho do náruče a pomalu obcházel domy, aby zjistil, čí je. Když někde zazvonil, přivítaly ho dětské oči plny radosti, že přišel i k nim. Asi po pů hodině našel jeho maminku. Vzlykala. Položil jí synka do náručí...

Plna radosti ho objala a pohladila po vláskách. Pomaloučku otevřel oči, koukl se na Mikuláše a šťasten zašeptal:"Přece jsem si ho přivedl", zašeptal a spokojeně usnul.

I Mikuláš se nevracel domů stejný. Už chápal, co děti na tom staříkovi tak vidí.....