Je ticho, ticho,

kouzelná to noc...

Je ticho,

jdu Ti na pomoc

.... k jesličkám...

Prý se nám narodíš,

náš Pán a Král, 

jak rád bych Ti něco dal,

sám sebe ne, 

čistota se ve mně nenajde...

 

Kouzelná to noc,

proč ale ztrácím se v ní,

hvězda mate mě,

utíkám zmateně, 

něco mě honí,

"Nestíhám!"

Plně vysílen, 

ta noc je tichá jen,

pro mé uši neslyšící,

pro mé oči nevidící,

pro mé srdce ztrápené a zlomené.

 

"Pane, kde jsi?!"

 

Třesu se zimou,

nohy mě bolí, 

trápí mě hlad, 

sužuje žížeň, 

v očích mám tíseň..

"Nezvládám!"

 Ten den zůstal jsem sám...

klepu se zimou,

padám únavou,

hvězdu nenalézám..

"Prohrávám!"

Kdepak je teď Bůh?

U jesliček stojí, 

co ostatní,

kdo dneska se bojí?

Budou sami?

Dneska nejsi přítomen?

Kde jsi?

Proč Tě neslyším...

..tak toužím Tě slyšet..

...kde jsi?...

A proč cítím takovou tíseň..

Kříčím do ticha..

....Můj hlas tiše zaniká..

"Kdo tu je?" slyším kroky.

Ticho...

Zvláštní...

ON: "Synu,(dcero),

copak Tě tak trápí?"

"Máš oči zaslepené slzami,

dovol,

abych Ti je umyl!"

JÁ: "Kdo jsi?"

ON: "Pojď za mnou,

neplač, 

všechno bude dobrý"...

" A teď Ti utřu slzy,

a Ty spěchej k mému Synovi,

už tě čeká, 

scházíš mu...."

"Běž a cestou nemeškej..."

"Řekni jim všem, že dnes je nádherný den, 

On se narodil,

a ostatním dneska smyju slzy z tváří,

nedělám si legraci,

ach lidé, jste tak slepí!"

"Spěchej!"

Miluji Tě, jsi mé dítě....

(prosím, neberte to jako nějakou neúctu nebo ták, jsou to jen myšlenky, poskládané, nic víc v tom není..)