Den nebyl ideální. Jednak ten fakt, že už je neděle a také to, že musím zpátky na internát. Lépe řečeno hrůza a děs. Neutěšoval mě ani ten fakt, že všude je tma, zima a kolem mě plno lidí. Nasedla jsem tedy do vlaku. Cestu jsem nějak přežila. V momentě kdy vlak zastavoval, nešly mi otevřít dveře... (nebývám moc šikovná :D ) Na stanici nastupoval jeden kluk (mimochodem docela pěkný :D ). Když viděl jak se snažím otevřít dveře, otevřel je sám ( radši :D) 

Ten den jsem se poprvé usmála.

Tím chci říct jen to, někdy stačí maličkost, jen obyčejná věc, aby člověk pochopil, že třeba i to lidstvo není zas tak špatné... a jak moc dokáže jeden obyčejný skutek...

Takže... co dodat....

Díky kluku z nádraží! :)