Krajina tichá, občas tu vzlyká.

Prastarý altán ze dřeva, už dávno není tak, jak jsem ho viděla.

Mlčí.

Už nezpívá tu píseň mladých.

Je starý, chtějí ho zbořit.

Chudák.

Jako by nestačilo, že stojí tu jen tak. Nechtějí ho opravit, ale on je krásný! 

Tichý a mlčenlivý, trochu ošuntělý, ale má tu své místo. Když by zde nebyl, co by zde bylo. Chyběl by tu.

Nikomu nechce se ho opravit. A tak tu stojí a léta přibývají. Je z něj krásný výhled tam, kde mnoho lidí jezdí a snaží se modlit k Bohu, Otci.

Je to místo svaté. Nečekané. Když tam kráčíš, chce se Ti mlčet,pak plakat a nakonec Bohu děkovat! Tak krásné to je!

Velká bazilika, nevíš, kam se dívat dřív, všecko postupně spatříš. A pak hledíš v němém úžasu na tu velkolepou krásu. Chtěl bys Bohu chválu vzdávat, chtěl by ses smát, plakat, oslavovat jej!

Víš, že bude dobře. Cítíš, že tu je.

Je všude, kam se podíváš, stojí při Tobě, i když se neusmíváš, je tu stále, a toto místo už odvěků známé, potvrzuje Jeho existenci, kdo nevidí (necítí ) Boha na Velehradě, jistě je slepý.

Krása se vidí lehce, jen tomu, kdo krásu vidět chce.

Je lehké říci, že mě to nebaví, nelíbí se mi tu a nejde to. Ale vidět hvězdy, to je to!

Říci si, že bude líp, že se mi to líbí, že to dokážu a budu se mít... vše je o naději! Snad máme v tom už jasno...

Velehrad je to tak.  Je to místo naděje, lásky,odpuštění, ty víš, že Bůh je tady s námi.

A co víc si přát?

Lidé, jezděte více na Velehrad! (je to tu fajn)

 

(prosím, omluvte mou malou znalost českého jazyka, ale píšu, protože mě to baví...snad se v tom někdo najde taky...)