Dnes jako každý den,

Tě Pane lidé chválí s písní na rtech,

dnes někteří pláčou,

mají špatný den a někteří Tě nechtějí vidět dnes.

 

Dnes jako teď,

 

si své ovečky voláš,

a oběťi na ně posíláš.

Hodně Tvých pastýřů trpí za Tvé jméno,

vybrali si Tebe,

a teď zdolávají překážky,

které nejsou vždy lehké.

Nevíme o tom. Tají to.

Pořád duchem mladí,

usměvaví, šťastní,

ale trpí za Tebe.

Podívejte se jim do tváří!

V některých najdete obraz Krista tak,

jak věděl, že smrt Jeho se chystá.

S klidným vědomím a štítem,

někdy s písní na rtech,

jsou tak klidní.

Měli bychom být vděčni,

a ne je trápit,

měli by se smát,

a ne se nám ztrácet před očima,

měli bychom se modlit.

 

 

Každý den se děje tolik věcí.

A někdy je to škoda přeci,

že nepláčeme s plačícími,

že hledáme jen jiných chyby

a ostatních si nevšímáme.

 

Už dlouho se nedíváme lidem do očí, ale jen do monitorů.

Vždyť je to přece tak krásné...

Oči jsou brány do duše, kde sídlí Kristus,

do očí se většina lidí bojí podívat.

 

Zjistili by, že jsou tak zranitelní,

že nejsou silní tak, jak se zdá a chtělo by se jim plakat.

A to se v dnešní době přece nenosí.

Ale proč bychom to neměli aspoň zkusit?

Prosím, všímejme si více lidí, vždyť jsou tak zranitelní...

Třeba na ulici, v parku, v kostele...

....MILUJME JE...