Zase to nebylo tak, jak by to chtěla. Šla mlčky do pokoje. Vzala si tu černou taštičku, ano tam to je. Pouzdro od brýlí. Otevřela ho, sundala hadřík a pod ním byl.Lísteček. Vzpomínala, jak ho vlastně dostala.

Byl to krásný čas. Kolem plno lidí, plno smíchu, zábavy i večerních slz smíření. Druhý den odjížděli. Ti úžasní mladí Boží muži. Srdce se svíralo, ale nezapomněla. Lísteček v dlani svírala a podávala mu ho, on oplatil jí stejnou mincí, ač byla mírně překvapena. Nezapomněl. Schovala ho do dlaně a běžela se s ostatními rozloučit. Odjížděli. Tolik dobra vykonali. Pak šla stranou od ostatních a nedočkavě si lísteček prohlížela. Byl úplně malý, obyčejný, drobným písmem tam stálo pár informací, které tolik potřebovala. Věřila v to, že to vyjde. Teď svírala ten malý lísteček a stále tomu věřila. Byl to pro ni symbol naděje.

No... uvidí se...třeba ano..