Byl jsi tam.

Stál jsi tam.

Vždy na stejném místě

a s úsměvem na rtech,

díval ses tak mile,

až mi bylo úzko,

když jsem kolem Tebe procházela.

 

 

Občas mi bylo smutno,

občas mi nebylo do smíchu,

a pro mě bylo jistotou,

že stál jsi tu.

 

 

Vždy na stejném místě,

a pozoroval mraky,

vždy na stejném místě,

občas jsem se usmála taky.

Byl si jistota,

která mi snad neunikne,

vždy v modré mikině a modrých džínách,

neuvědomovala jsem si to,

ale měla jsem Tě tak moc ráda!

 

A když se slunce smrákalo,

neříkala jsem nadarmo,

že to místo si budu pamatovat už do smrti,

že chci, abys tu byl vždy.

 

 

Byl jsi pro mě anděl,

který tu stál a byl mi oporou,

i když jsi mě moc neznal.

To ale nevadí, proč bych Tě nemohla mít ráda jen tak, za to, že jsi?

 

Nikdy jsem nezjistila,

co jsi tam vlastně dělal,

bála jsem se Tě zeptat,

vypadal si tak klidně,

a díval ses všude,

že jsem se moc ostýchala,

a tak jsem radši sklonila hlavu a šla dál.

A stál jsi tam každý den

a já nedovedla si Tě tam už odmyslit,

díky Tobě jsem poznala, že každá cesta nemusí mít nutně cíl. 

 

A jednoho dne jsi tam už nestál. (Maturitu jsi dělal.)

 

Stoupla jsem si tam za Tebe a uvědomila jsem si, že milovala jsem Tě..