Inspirací mi byl jeden příběh, co jsem kdysi četla, tak jsem to jen sepsala a vztáhla na jednotné číslo...

Na 13 jsi stával.

Pravidelně.

Někdy si i mával.

To se mi líbilo.

Třináctka pro mě bylo místo svaté,

ale také příslib něčeho nového.

Jak ráda jsem po škole utíkala,

jen abych utíkala s Tebou.

Já na 12, ty na 13.

Byly to krásné časy, kdepak jsou asi?

A pak jel autobus a já s nadějí čekala,

jestli se aspoň podíváš,

kdysi si mě měl i rád, vzpomínáš?

Ale bylo to příliš brzo!

Ještě jsem nebyla dospělá,

ještě jsem nikoho nechtěla,

ještě..

Pak začala jsem mít ráda Tebe,

viděla jsem Tě jako člověka,

na toho, který čeká, udivoval jsi mě.

A pak přišel obávaný konec.

Konec školy.

Ani k poslednímu dni už jsi se nevyjádřil znovu,

nedivila jsem se,

ale tys ....pomotal mi hlavu a zarmoutil mi srdce.

A tak jsem žila.

Přišel první vztah.

Bylo to hezké, do té doby než jsem Tě potkala a uvědomila si,

že jsem to nezvládla,

že jsem prohrála.

Rozešla jsem se s ním.

A přitom milovala Tebe.

A žila jsem dál.

 

Druhý vztah.

Myslela jsem si, že Ty už jsi překonán.

Marně.

Zase ses mi postavil do cesty, zase jsi neuhnul.

Já jsem ale byla čestná, víš?

Já s ním chtěla zůstat, a jednou snad i jíti k oltáři.

Vykašlal se na mě! Neměl mě rád tak, jak já jeho.

Dost to bolelo.

A pak jsi tu byl Ty, objevoval jsi se stále častěji.

Chtěla jsem zapomenout, nešlo to.

Nedokázala jsem to, zase jsi vyhrál.

 

A i když nedovedu míti vztah,

i když asi neumím milovat,

tak stále o Tebe mám strach!

V mém srdci jsi zůstal, je to tak.(je velké, neboj ;) )

 

12 a 13 jsou  docela vzdálená čísla, 

uprostřed je místa...

Nevím, jestli jednou budou spolu, 

ale určitě nepůjdou v protiproudu,

půjdou vedle sebe (a nemusí se držet za ruce)

a každý může být jinde a jiný, 

ale v srdci už místo máš,

snad se moc nehněváš.

 

A někdy..možná, kdo ví?

Co pro každého Bůh připravil?