Když nevidíš kytky kvést,

když si myslíš, že už Ti dochází dech,

„Bůh není mrtev“

Když v obtížích se nacházíš,

když si říkáš, že bude líp, ale stejně není

„Bůh není mrtev“

Když nic Ti nevychází,

když se v tom světě ztrácíš,

„Bůh není mrtev“

Když nevíš, co se sebou,

pak tlučeš hlavou o zeď a chceš se zabít, 

„Bůh není mrtev“

A i když už ses ztratil,

a teď sedíš na schodech a jediné, co můžeš je plakat,

„Bůh není mrtev“

A když už jsi vše ztratil, věz,

že „Bůh není mrtev“

 

Je stále s Tebou,

hladí Tě po ramenou,

s očima plnýma slz se na Tebe dívá,

co jsi zase udělal, že jsi tam,

kde nikdy být nemáš,

pak pomaličku jako kytky vyrůstají ze země,

on používá konvičku a pomalu zavlažuje Tě,

a i když se ztrácíš, je to jen Tvůj pocit,

i když už nevěříš, Bůh nepřestal Ti věřit,  

a pak v dálce vyzvání,

hodiny tiše odbíjí a vše tichoučce zpívá tu větu tajemnou,

že „Bůh není mrtev“, že je tu..

 

A na vše přijde čas,

jen utíkej pomalu...