Zajímavá otázka. Asi bych se k ní ale nedostala, kdybych se nerozhodla přebrat už konečně některé věci, které jsou stále v pokoji a některé jsou už zbytečné. Dostali jsme úkol od sestřičky, která nás učila náboženství. Ani nevím, kdy přesně jsem ho psala. Asi v 6. nebo 7. třídě?
Jaký obraz Boha mám v sobě?
Boha vnímám ne jako Otce, ale spíše jako kamaráda, který je mi stále nablízku. Když jsem nešťastná, řeknu mu to a On mi celý den nějak zpestří. Nikdy si ho nijak nepředstavuji, vždyť když se podívám na nebe, vidím jasný důkaz Boží existence. Bůh je v nás všech. Každý, kdo je dobrý se podobá Jemu. Chceme se mu podobat celý život. Nikdo nikdy Boha přesně nenakreslil, ale jasnou představu máme každý :je dobrý.
Kamarád, který je se mnou všude a vždy z něčeho nešťastného to převede tak, že se ani nestačím divit, vždyť tohle řešení by mě ani nenapadlo. V Bibli se píše jaký Bůh je dobrotivý, milosrdný, milostivý... Ale každý potřebuje slyšet něco jiného. Bůh je in, jelikož je pro všechny i v moderní době. Potřebuje ho každý, je hloupost říkat, že ho nepotřebuji. Jednou ti lidé budou sami, celý svět se k nim otoč zády, a co pak? Ale On bude s nimi a právě jim řekne:„nejsi sám!“
Už vím, jak ho vnímám, jednoznačně jako NADĚJE!
Tehdy jsem ho vnímala takto, ale jak ho vnímám dnes?
Jak vnímáte Boha vy?
Hezké a povzbudivé :-) Jako děti tvoříme někdy až překvapivě krásné myšlenky (tím nechci říct, že jako dospělí ne :-)). Ale asi na tom něco bude, že je třeba být dítětem :-)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.