Chodba a mlčení.

Zpověď a tiché brečení.

Svíčka už dohasla,

voní po kávě,

kousek po kousku,

dává ji každému.

Kněz.

 

Ti, kdo přicházejí se svým trápením,

touží po Božím odpuštění,

je tu pro všechny.

Kněz.

 

Když tam člověk sedí,

chvíli se modlí,

chvíli se směje,

pláče,

zpovědnice jsou zajímavá místa.

Tolik emocí je v nich.

 

Vůně kávy.

Svíčka už dohasla. 

Odnášíš si radostný pocit Božího odpuštění,

víš, že bude líp,

vždyť On miluje Tě

a v ruce ten kousek svíčky.

Voní po kávě.

Je jako naděje.

 

 A odcházíš...

 

A třeba dnes...

zase ten svůj kousek svíčky nalezneš,

tu skrytou naději,

jen se usměješ a dáš ji zase do věcí, 

víš že bude líp,

že od té doby se toho tolik změnilo,

svůj kousek svíčky v rukou máš,

a vždycky mít budeš.

 

 

Naděje je tu pro nás a všude

a  také Ten, který je na nebi

a posílá nám anděly

všude kolem nás...