Někdy se člověku nedaří,

někdy on sám ani neví, čím to je,

hlava člověku poroučí

a on sám neví, co mu je.

 

Někdy člověk tápe ve svých pochybnostech,

drží se cest, které nikam nevedou,

nevidí lásku v ctnostech,

drží se té jedné,

kterou považuje za správnou.

 

Někdy je to tak moc těžké,

kámen na srdci smazat nelze,

sucho je v rostlinách i lidech,

a dešti se obnovit síly nedaří.

 

Nádrže slz, co tlačí se z očí Tvých,

neplakej, 

ještě chvíli posečkej,

ono to přebolí.

 

A pak stačí málo.

 

Malé dítě, co chytně Tě za ruku, 

potom i za srdce,

třeba se kamarádí s Malým princem,

a pak Ti ukazuje krásu nebes.

 

Naráz se Tvé problémy zdají být příliš malé,

díváš se očima dítěte,

už chápeš pohnutky Malého prince,

už chceš být zase na světě.

Bůh nebyl úplně hloupý,

když nám dal ty nejkrásnější věci,

které jsou přitom tak moc obyčejné,

věděl, co prožíváme všeci,

a skrze ně se snaží mluvit k nám.

 

Bože...jakýs to dar!