Slunce Tě hřeje do tváří,

jedeš někam asi.

V letním parnu zpocených tváří,

vítr Ti čechrá vlasy.

 

 Je zvláštní, co jsme spolu prožili,

je podivné, když svět byl chvílemi opilý.

Teď už ale není.

 

V autě moderní výroby,

nikdy jsi nedělal drahoty,

v modrém tričku z bavlny,

k tomu kalhoty,

vítr Tě žene víc,

já… nechci Tě spatřit.

 

Pomalu, lehce,

kdekdo Tě spatřit znovu chce,

já ale ne!

Nedoháněj mne!

 

Utíkám před Tebou,

vrhám se do života,

stejně mě občas sžírá děsivá prázdnota.

Pak na Tebe myslím,

omílám to znova.

Minulost moje! Jsi tu znova!

 

Vezmu si sluneční brýle,

abych neviděla svět.

Vezmu si sluneční brýle,

když nechci znát odpověď.

 

Na to, jak mohlo být lépe,

a i stím tvým BMW,

pošlu Tě pryč!

Trasu zpět znáš,

už zase se hněváš.

Neodjíždíš.

 

Jsi tu znova.

Ten mladý chlapec,

minulost moje opravdová.

Povýšeně se díváš,

víš, že máš mě v hrsti.

Nedostane se Ti cti.

 

Stojíme před sebou,

měříme se pohledem,

Ty víš, že troškami ještě ve mně jsi,

ale jen minimálně,

tak běž už dále,

Nestůj tu!

Zavazíš mu!

 

Druhé auto, zase znova,

teď budeš ty, minulost moje nová, opravdová.

Nasedám.

Ty stojíš tam.

Díváš se, propaluješ mě očima,

já dveře zavírám,

A jedu dál.

Jedu pryč, už více Tě nechci spatřit.

A ty chvíle, kdy ráda jsem s Tebou byla,

nebyly zbytečné,

ale moje taxi nečeká.

 

Měj se fajn, já jedu dál …