Obyčejná situace. Tři ženské na pokoji a k tomu malinká, ubohá můra, co se krčí v koutku. Naše nejmenší spolubydlící má strach, aby jí v noci nevlítla do pusy. Nastává zběsilý útok na tuto malou potvůrku. Jen tak ji lepnout papučem? To nepřichází v úvahu. Pavouci se zabíjet můžou, těch se bojí druhá spolubydlící, ale malinká můra ne. A co takhle ji chytnou do ruky? To také ne,protože by prý, podle nejmladší spolubydlící mohla zemřít. To přece nechceme. A tak nastává nejlepší situace dne. Dostat můru na čerstvý vzduch. Zhasneme světla. Vezmeme lampičku a zapneme ji. Naše nejmladší spolubydlící jde do akce. Bere lampičku a snaží se na ni nalákat můru. Neúspěšně. Můra létá sem a tam, na nás nereaguje. Výkřiky, smích, to vše se ozývá z našeho pokoje.Stačí, aby se nás můra dotkla. Po půl hodině usilovného vyhánění můry na čerstvý vzduch nakonec vyletí. S velkými obtížemi, trochu jsme ji musely popostrčit. Rychle zavíráme okno a jen koukáme  na můru, která se nám přitiskla na okno a kouká nám do pokoje. Dost děsivý pohled.

Toš můro, na vzduchu Ti bude líp...

Měj se :)