Když otvírala oči, když probouzela se do nového rána

rosa padá na květiny, ona volá ze všech sil

„Dejte mi Ježíše!“ 

 

Piano tiše hraje melodii, v srdci bijí zvony

ptáci venku zpívají, už jen leží

„Dejte mi Ježíše!“ 

 

Byla už tak malá, bezmocná, stará dáma, ale volala

„Dejte mi Ježíše!“

 

Bez něj nic nevzmůže, sama si už nepomůže.

Tak ráda vzpomínala.

Na tu růži, co jsi ji, dědo dal,

na to jak jsi ji měl rád, stále tišeji už volala

„Dejte mi Ježíše!“

 

Umírala.

Naposled vyznávala

 

„Když jsem byla sama, když nebyla jsem nic,

volala jsem ze všech sil, že potřebuji Ježíše,

on přišel, tiše mě políbil a držel mě ve své ruce,

pomáhal mi každý den, šťastná jsem byla s ním,

bez něho nedokážu žít, a teď, když už umírám,

na rtu Ježíše mám, těším se do jeho království,

věřím mu, že ví, co bude dál…

 

Proto říkej každý den, že Ježíše potřebuješ,

nemluv nesmysly, kolem sebe se podívej,

dřív či později potřebovat ho budeš,

války zuří ve světě, Ježíše už brzo najdeš

 

Ona už to ví

že bez něj nemůže žít…