Opravdu dobrý den. Nebylo to jen tím, že byl krátký. Byl pohodový, slunce se dostávalo k vládě nad zimou. Naráz zničeho nic zpráva. Nastalo radostné očekávání. Den se změnil v ještě větší napjatý úsměv. Člověk si stále myslí, jak je nedokonalý, jak je ošklivý. Není to pravda. Dnes a denně se můžete zamilovat i v těch botách od bláta, dnes a denně. 

Počítání hvězd, noc, to přece k životu patří. Spontánnost, užít si chvíle plné nepředvídatelných okamžiků. Od té doby, co jsem četla jednu knihu, si říkám dnes a denně, jestli to, že jsem se v tu chvíli, ten den chovala ne úplně dobře a dělala špatná rozhodnutí jen kvůli tomu, že mě třeba bolela hlava nebo mi nebylo dobře. Prostě to, jestli mě to nebude později mrzet. Největší vinou je to, že málo tančíme, i když to neumíme, ale u počítačů sedíme, všechny nás to ničí...

Vidím ty následky dnes a denně.

Jak málo stačí poznat člověka, popovídat si s ním, na konci ho obejmout, zlehka políbit, podržet ruku.

Takové chvíle si budeme pamatovat.

A jednoho dne poznáme, že ho chceme ve svém životě.