„Ahoj“
„Ahoj, no konečně.“
„Sušenky máš?“, otázal se.
„Jo, koupila jsem je “, odpověděla jsem.
„Já zas koupil kakao, mám i kafe nebo čaj, kdybys chtěla.“
„Ráda.“
A tak jsme šli.Vzpomínat. Občas je to třeba, aby člověk mohl jít dál. Hodit to špatné ale i dobré za sebe a mít sílu pokračovat v tom, co dělá. A je to fajn. Sednout si, prostě vypnout, hodit všechno za hlavu, jít ven, pořádně si zakřičet z plných plic a užít si chvilku s Bohem. Nezabývat se minulostí, ale jen se ohlédnout zpátky a podívat se, jaký posun člověk udělal.
A tak jsme seděli u sušenek, popíjeli čajík, bavili se o všem možném a bylo nám dobře. Občas je třeba zavzpomínat. A uvědomit si, kde jsme sekli chybu, a zkusit to opravit. Červenou tužku máme vždy po ruce a je jen na lidech, jak to přijme jejich srdce :)
obrázek Google
Přesně.:-) Odpuštění je jedna z nejdůležitějších vlastností člověka. Já sám jsem se k ní ještě moc nedopracoval.
@vildatom: Tam je něco o odpuštění? Kde?
Cítím to tam. Zavzpomínání na minulost a probrání to s druhým u sušenek. Odpuštění sám sobě. Vnímám to tak.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.