„Ahoj“

„Ahoj, no konečně.“

„Sušenky máš?“, otázal se.

„Jo, koupila jsem je “, odpověděla jsem.

„Já zas koupil kakao, mám i kafe nebo čaj, kdybys chtěla.“

„Ráda.“

A tak jsme šli.Vzpomínat. Občas je to třeba, aby člověk mohl jít dál. Hodit to špatné ale i dobré za sebe a mít sílu pokračovat v tom, co dělá. A je to fajn. Sednout si, prostě vypnout, hodit všechno za hlavu, jít ven, pořádně si zakřičet z plných plic a užít si chvilku s Bohem. Nezabývat se minulostí, ale jen se ohlédnout zpátky a podívat se, jaký posun člověk udělal.

A tak jsme seděli u sušenek, popíjeli čajík, bavili se o všem možném a bylo nám dobře. Občas je třeba zavzpomínat. A uvědomit si, kde jsme sekli chybu, a zkusit to opravit. Červenou tužku máme vždy po ruce a je jen na lidech, jak to přijme jejich srdce :)

obrázek Google