Narovnat. Ramena vzpřímeně, nehrbit se. Hlavu lehce zvednout, ták je to dobře. Zaujmout postoj. Pořádně se drž. Jde se tančit. Je to velice netradiční tanec, tanec s Bohem. Je to vlastně náš celý život.

Někdy si vybíráme jiné taneční partnery nebo sedíme v koutku a tančit se nám nechce. Máme vyzuté boty a odmítáme. Křičíme si v sále plném lidí to svoje:„NE!“. Bůh je ale gentleman. Vždy nás znovu a znovu vyzývá k tanci. Nenutí nás, jen se občas staví, usměje se a podá nám ruku.

 Občas také děláme špatné kroky. Neumíme tančit (žít), ještě jsme se pořádně nenaučili blues, natož tango. Bohu to ale nevadí. Učí nás to při tanci, stále dokola a dokola vysvětluje kroky. Až se z blues, přeneseme k valčíku. Na nikoho nespěchá, rytmus a hudbu volí sám. Stydím se za to, jak často mu šlapeme po nohách. 

Šaty si ale volíme sami. Je jen na nás, jestli se oblečeme do barvy smutku nebo do radosti. Tak či tak, tančit musíme, nikdo není omluven. V tanečním sále jsme celý život. Je to je na nás, jestli budeme sedět nebo ne. 

Když se pořádně budeme držet Boha při tanci, zažijeme úžasné věci. Každý si tančí svůj tanec s Bohem. Pro někoho je rychlejší, se spoustou otáček, tanečních kreací a nevyzpytatelného rytmu. Pro jiného zas pomalejší se spoustou překvapení a nádherných věcí, které se dějí jen při tanci.

 

Ovšem někdy se nám už tančit nechce s tím stejným partnerem. Přijde nám to nuda, chceme více tančit, zažít ještě něco nového. Vyměňujeme tanečníky, kteří nás odvádějí pryč, pryč od Boha a nakonec i z tanečního sálu. Někdy ale chceme tančit sami. Tak moc, ale to nejde. Tanečníka si budeme muset vybrat.

Volba je pouze na nás. 

http://www.horak-tanecniskola.cz/zakladni-tanecni/