Už od rána, kdy se probouzím

kontroluji internet

co se stalo

se světem

mými přáteli

 

Napojena jsem.

 

Na spoustu přístrojů

které prý mi vrátí lidskost

vrátí mi

 víru naději sílu

nepomáhá to.

 

Proč mi všichni lžou

že svět se změnil

měníme se.

MY. 

Pravý přítel najde si Tě

citáty na síti volají

ale vždyť přátelé mě pořádně neznají

ví, kolik kostek cukru si dávám do čaje?

Ví, kde běžně sedávám, když těžko je mi?

Jak si mě mají najít

když adresu neznají

zmatené volání.

 

Vypojila jsem přístroje.

 

Aspoň na celičkou hodinu

chci cítit vůni větru

vůni jara

kdy slunce se smráká

kdy listí z podzimu na cestě zbylo

kdy tak bylo milo.

Hledím do dáli

slunce míjí mé vlasy

ozařuje svou září

jak je to krásné

když člověk sedí na cestě

a sní si ten nesíťový sen

Buď Ti Bože chvála za ten prostý den!

Jednou se za Tebou někdo vydá

a bude šlapat po cestě

nepůjde přes síť

ale přes ty kameny na cestě

ten kdo bude mít rád

ODPOJÍ se.

A bude Tě držet za ruce.

Ten nesíťový sen

se jednou stane skutečností

mnoho uběhne ještě vln a vláken

času není nikdy dosti.