Zase sám zase v trablech svých kdy nevíš, kam skočit

Odkryjte roušku, nechci být sám

Nezvládám!

 

Procházíš alejí

nikdo nikde není

život je trápení,

kdy nevíš, kam skočit,

nevíš, co chceš,

jestli má sílu žít,

jestli vůbec miluješ,

samé zklamání, pokořování,

nasazování si masek,

falešné úsměvy a život se ztrácí před očima,

když bijí tě, Ti, co je máš rád,

hází klacky pod nohy a smějí se do očí a říkají Ti běž!

 

A na tuto práci anděly tu máš,

co létají kolem,

co neřeknou ti sbohem,

když pošleš je pryč, chrání tě svým tělem,

posledním dechem za tebe bojují,

andělé co roušku mají,

někdy se skrývají,

abys je neviděl,

abys je necítil,

jsou rádi tam, kde jsi,

jsou nablízku, když padáš,

zvedají tě,

křídly´třepotají do všech stran,

drží Tě za ruce, abys nepadal,

když ráno vstáváš, vaří Ti čaj,

líbají tvé zvadlé ruce, pomáhají jít Ti do práce,

když někdy spadneš, zvednou tě znova,

odpouští tak rychle, jak plynou slova,

taková, taková je ta láska andělova

 

Každý kolem sebe má,

nejednoho anděla,

už když ses narodil,

byli to hned dva máma a táta,

a každým krůčkem, kdy jsi rostl,

přibývali andělé,

co vzali Tě na perutě,

chtějí tě vést a věřit,

že dobrou cestou jdeš,

chtějí být s tebou,

a tak tě chrání,

chtějí být s tebou,

mají Tě rádi

 

Každý má své anděly,

a někdy je prostě nevidíme,

rádi se schovávají,

když bloudíme,

a nevíme si rady,

andělé jsou pořád s námi

 

prosila jsem Boha,

aby mi dal anděla,

dal mi jednoho a ukázal mi ostatní,

co se kolem skrývají

 

a tak …

všichni máme anděly,

ať jsme smutní, veselí,

jsou tu s námi,

abychom nepadali,

a chrání nás jako mámy…