Zaujal mě článek, který tu je dnes ve výběru. Má jednoduchý název- Můj vzor. A moc mě potěšil a nakopl. Už dlouho jsem chtěla napsat něco o lidech, kolem nás, ale chybělo mi to slovíčko VZOR. 


 Vzory si utváříme již od mládí. Vzpomínám si na to, jak si holky v pokojíku lepily plakáty oblíbených herců, zpěváků a ostatních slavných osobností. Mohu říci, že mě tato fáze tak trochu minula. Vždy jsem hledala víc než jen pouhé zpívání ... vzory kolem sebe, v mé blízkosti.

 Když jsem byla asi v sedmé třídě mým vzorem se stala tichá, přísná a nenápadná sestřička. Učila mě výtvarku a já byla šťastná. Dodávala mi pocit jistoty, klidu a míru. Později jsem si ji vybrala za biřmovací kmotru. Stále ji mám ráda, stala se pro mne vzorem v pravou chvíli a já objevuji nové a nové lidi. Jsem za to moc vděčná.

 Uplynulo pár let. Nějak jsem nenacházela vzory. Ti, co se zdáli být úžasným vzorem, se později rozhodli, že mi ukážou, že vzorem nejsou. Až nedávno jsem si uvědomila, když jsem procházela prázdnou školou, učitele sedícího na lavici, který si povídal s žákem. Náš matikář. Naráz jsem se začla dívat úplně jinak a momenty se mi začly vybavovat- na stužkáči, když nám pomáhal, smál se s námi jako starý známý, odcházel až skoro poslední. Ví, že matematika není úplně to, co máme zrovna rádi, ale nechává to na nás. Nenápadný vzor. Pro mě typ člověka, který je opravdu hodně chytrý, ale taky rozumný a nesmírně obětavý pro druhé.

 Dalším vzorovým člověkem se nedávno stal náš nový angličtinář. Přišel a musel s námi trochu „pohnout“. Upřímně, obdivuji jeho trpělivost. Moc jsme nebyli zvyklí něco dělat, angličtina některých byla a je hrozná, ale já toho člověka obdivuji. Za to, jak to s námi zvládá a nenechává to vše na nás. Za to, že i když nechceme, vzdáváme to, on nás nepřestává „otravovat“ s angličtinou.

 Ale jsou tu i jiné vzory, které potkáváme každý den, celý život a neuvědomujeme si to. Třeba maminky. Musím uznat, že v poslední době opravdu obdivuji nejen svou, ale i ty ostatní, co to s námi zvládají. Vidím za těmito nenápadnými ženami mnoho bolesti a síly, ale také velkou přemíru lásky, která vše překonává.

 V poslední době se mým „top vzorem“ stal jeden nápadný nenápadný spisovatel, do jehož knížek o babičkách jsem se zamilovala. Martin Petiška. Tento laskavý muž mne uchvacuje svými spisovatelskými dovednostmi, zdánlivě obyčejným, ale úžasně láskyplným a srozumitelným jazykem.


Nejdříve jsme každý jen malý, maličký vzoreček. Vzoreček života. Tím, že rosteme a děláme zdánlivě obyčejné věci, ke kterým jsme povoláni, se stáváme vzorky. Vzorky pro ostatní, kteří nás v určité fázi života potřebují, aby se stali taky těmi vzorky. Abychom, až zestárneme, mohli o nás lidé říci, že teď už jsme byli vzory. 

Boží vzory pro ostatní.