Ptala sem se

zoufale jsem se potřebovala ptát

kde jsi Bože, kde jsi stál?

 

Celou dobu držel jsi mě v náručí

celou, celičkou duší objímal

tvář mou uplakanou.

 

Život je prý jedna velká nespravedlnost,

ale Bože, 

Tebe nemám nikdy dost.

 

Nerozumím té bolestivosti krásných věcí

a o tom, že můžeš přetočit hodinky

aby šly pozpátku.

 

A já vím, že někdy fakt nemám náladu

objímáš mě a miluješ

co víc si přát, když víru mám?

 

Nic. Jen abys nikdy, nikdy nepřestal!