Ptala sem se
zoufale jsem se potřebovala ptát
kde jsi Bože, kde jsi stál?
Celou dobu držel jsi mě v náručí
celou, celičkou duší objímal
tvář mou uplakanou.
Život je prý jedna velká nespravedlnost,
ale Bože,
Tebe nemám nikdy dost.
Nerozumím té bolestivosti krásných věcí
a o tom, že můžeš přetočit hodinky
aby šly pozpátku.
A já vím, že někdy fakt nemám náladu
objímáš mě a miluješ
co víc si přát, když víru mám?
Nic. Jen abys nikdy, nikdy nepřestal!
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.