„Jsou okamžiky, které člověk vnímá tak silně, že má potřebu je dále rozvíjet a prohlubovat vzpomínkami.“

Občas máme pocit, že jsme za sebou ještě neudělali tu pomyslnou tlustou čáru, neukončili jsme tu další etapu. Neustále máme potřebu komunikovat, kritizovat nebo vydávat svědectví. Přesně tento případ je i můj. Tak, milá školo, teď o tobě něco napíšu, naposled, víš, abys, až budeš někdy hodně stará, zjistila, že minimálně jednu holku jsi udělala šťastnou.

Zpočátku jsem tam nechtěla. Fakt ne! Mohu s největší upřímností říci, že škola mě děsila. Stojanovo gymnázium, které ani nemělo jméno, nikdo ho neznal. Nic světoborného, na co bych celý život čekala. Musím se Ti ale omluvit a říci Ti, že jsi předčila mé očekávání a přežila i můj ne zrovna pozitivní přístup vychovat mě k životu. No vidíš, nakonec se Ti to asi podařilo. 

Stojanovo gymnázium je jako život. Velehrad je sice daleko a je to takové klidné místo, které vybízí k tomu, aby se člověk ztišil, aby odsunul ve chvílích času život a svět někde dál, na tu druhou kolej a věnoval se chvíli Bohu. Nikdy jsem to neuznávala, ale musím říci, že On je na každém kroku. I ve škole najdete předměty, které budou fajn, budou vás bavit a také ty, které byste nejradši, aby putovaly do koše. To samé je i s učiteli, někteří vám sednou k srdci, budou fajn a některé nebudete mít úplně v oblibě. Ale i to patří k Tobě, školo. Poznáte zde spoustu vychovatelů, kteří si na vás udělají rádi čas a jen tak si popovídají, sestřiček, co se za Vás budou modlit ( a že ta modlitba je fakt síla!), otce Radima, který je velkým lákadlem pro všechny studenty a je takovým sluníčkem ve škole, ale i obyčejné řidiče, co vás svezou, když vám ujede poslední autobus na internát. 

pan ředitel

Je zde vše. Akce, které jsou úžasné a z mého pohledu mohu říci, že jen tiše závidím těm, co zde studují po nás, protože se to mění, vylepšuje a škola je v plném rozkvětu.

Prožila jsem zde kus života, který byl dobrý. A pak, když se předávalo maturitní vysvědčení, jsem si uvědomila, že je to naposled, co všechny ty, kteří mě provázeli čtyři roky, vidím. A jedno vím jistě, že i přes  moje protesty a kritiku, Tě mohu každému jen doporučit a říci Ti, že Tě mám fakt ráda a budu na Tebe vždy vzpomínat v dobrém!

Udělala jsi jednu holku šťastnou a (teď ještě dojatou) a nemyslím si, že jsem jediná, ale to ty přece víš...