Spadla jsem do růží,
chtěla jsem být růžičková víla,
řekli mi, že se to nesluší,
prý jen, abych byla.
Chtěla jsem létat, být víla s křídly,
rozčílili se, uthli mi je a řekli jdi,
a tak jsem šla dál,
hloupí, nevidící lidi.
Chtěla jsem být vílou kopretin,
těch žlutobílých krásek,
všechny hlavičky otrhali,
a mi se vysmáli.
Chtěla jsem být vůní-
vůní jahod, poseklé trávy, smůly stromů,
nastříkali chemii, sloučeniny plné jedů.
že toto se už nenosí, ať někde jinde jdu.
Chtěla jsem být andělem,
co každému jen pomoc dává,
a v dálce slyším
internet je to radost pravá!
Chtěla jsem být láskou, ne baculatým andílkem s křídly,
tou, která když projde, vše k ní vzhlíží,
zakázali mi to, prý tu nemá místo.
Seděla jsem večer, plakala, že nejsem,
tma neustupuje a pochopila jsem, budu světlem,
to svět potřebuje!
Ty seš víla. :-)
Moc krásné to píšeš sama
Jsi dobrá! :)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.