Perný den, horko a klasický páteční unavený den. A v tom největším kolotoči zjistíte, že vaše oblíbená kapela hraje zadarmo relitivně kousek od místa bydliště. Teď jen zbývá otázka, jestli to za to stojí. Poslední dobou se učím, že některé chvíle a možnosti se nemusí opakovat, že už nebudu mít čas s tím mým věčným odkládáním, že to bude ještě pernější. No a tak jsem jela. Do města, které vůbec neznám a kde jsem měla být co nejdřív. Myslím, že moje kolo nikdy nezažilo takovou energii a rychlost. Jela jsem co nejrychleji, po chvíli jsem to chtěla vzdávat, ale nedávno jsem řekla známému, že se nevzdávám, že se snažím, aby mě věci neporazily. Tato věta mi zněla v uších a zabrala jsem. Bylo to daleko, na mě a na perný den, šla bych spát, ale co bych dělala doma? A měla jsem opravdu málo času, hráli tam jen hodinu. Říkala jsem si, že i kdyby to byla půlhodina, stojí mi to za to. Když si člověk myslí, že už nemůže, ve skutečnosti ještě může. A já zabrala a dojela jsem včas a dokonce jsem to našla ! (můj orientační smysl je na nule)

Posadila jsem se doprostřed. Hodně lidí vstalo a šlo tančit a já přemýšlela nad tím, jestli se nemám zvednout a jít také. Ach ty předsudky! Že neumím tančit, že jsou všichni líp oblečení, že nikoho neznám.... Ale moc jsem se chtěla hýbat do rytmu hudby.

Nakonec jsem zvedla, šla a vykašlala se na ty hloupé předsudky. Přece jsem zde nejela jen proto, abych si to tu odseděla. Chtěla jsem si to užít. A užila. Zazpívala jsem si, podívala se na krásné pány z kapely a bylo mi fajn. Ono jde létat z brigády na brigádu, ale někdy to chce vypnout a trochu dodat energii.

Skupina Poletíme? má písničku s názvem Mám depresi rád. Já dodávám, že ji mám ráda jen proto, že si mohu pustit tuto úžasnou kapelu plnou zajímavých písniček, které jsou někdy tak nesmyslné, že člověka pobaví, ale zároveň dávají smysl v dnešní době.

A i když jsem měla ještě dost kilometrů domů, byla jsem šťastná. A za to, to rozhodně stálo byť jen na moment!