Seděla jsem v autoškole, měla jsem teprve druhou jízdu a postaršího instruktora, který s brýlemi vzbuzoval respekt. Když nasedl a dával mi doporučení, či rozkazy, nemohla jsem ho vystát. Teprve druhá jízda, hned na silnici a tisícovky rozkazů či zákonů, které jsem si v té rychlosti nemohla zapamatovat. No taková jízda, jako když se učíte jezdit poprvé na kole a každou chvíli padáte a fakt vám to nejde, protože to děláte poprvé. Když jízda skončila, přísný prošedivělý pán pronesl:„Co jste měla ve škole za známky?“ Super. Fakt dobrá otázka na závěr dne, pomyslela jsem si. S nelibostí jsem přiznala, že většinou trojky. Jeho odpověď mě dost překvapila. Řekl:„Obvykle se mi jedničkářky po jízdě rozbrečí, jsou zvyklé na dokonalost, že vše umí, ale trojkařky jsou nejlepší, jsou zvyklé na úspěchy i na prohry, jsou odolnější.“
Odcházela jsem a říkala si, že i ta průměrnost někde se někdy může obrátit ve výhodu....
obrázek převzat: http://vokacova.com/blog/nebojte-se-nebyt-hvezda-aneb-prumernost-je-take-cool/
Dovolil bych si oponovat.
Nikoli průměrnost, ale to, že "vím jaká jsem", že s tím umím pracovat, využívat toho výhody a kompenzovat nevýhody.
Daleko horší je vědět kým jsem, ale chtít být někým jiným.
Ještě horší je nevědět, kým jsem.
A zdaleka nejhorší je myslet si, že jsem tím, co nejsem.
Jinak se zdá, že ten učitel byl dobrý psycholog, protože mluvil o jedničkářkách a trojkařkách, ne o jedničkářích a trojkařích, ti fungují úplně jinak.
Uznávám, nedovedla jsem to úplně pojmenovat, proto jsem napsala průměrnost. Učitel mluvil ze zkušenosti z toho, co za tu dobu vypozoroval. I přes to mě ale dokázal tímto povzbudit.
Super. Tak to je dobrý. :-) No a pravda to je.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.