Mám občas ráda ty plytší seriály, takové ty, na vymytí mozku, oddech, nebo kulisu při mytí nádobí či jiné práci.
A dneska neděle. Klasika. Pro mě každodenní rutina. Farář dojel pozdě, takže i nepříjemné čekání. Hned na začátku zmínil větu, že dneska má s sebou jednoho kněze, který bude zpovídat celou mši svatou. Zpověď? Ne, díky!
Naráz mi vytanula v mysli věta, co jsem slyšela v seriálu: „šance se neopakují,musíme toho využít.“ Začala jsem tuto nabídku vnímat jako šanci, jako něco, co se už nikdy nemusí opakovat, protože vím, že i když ty možnosti ke zpovědi v různých kostelích jsou, já bych je zaplácala jinými aktivitami.
Pan farář byl hodně dobrý a velmi příjemný. I přes mou vystrašenost mě dokázal ve všem povzbudit (5 měsíců od zpovědi je dost) a pak hurá k přijímání.
Moje biřmovací patronka je dneska svatořečená a já se taky dneska překonala. Je to pravda. Něco už se nemusí nikdy opakovat a proč neudělat radost sobě a Bohu.
Vše bude nové...školní rok...tak proč nezačít nanovo i s Bohem..on narozdíl ode mně ví, co dělá :) !!!
Přeji krásnou neděli!!!
Já teď nebyla u zpovědi taky dost měsíců. Stejně tak dlouho prožívám období, kdy si říkám, jestli tohle všechno má smysl. Staly se věci, kterým absolutně nerozumím. Modlila jsem se přijmutí Boží vůle, za jedinou věc v mém životě. Vím, že Bohu nelze rozumět. A není to styl: "Bože, nedal jsi mi to, co chci, tak s Tebou nemluvím". Sama sebe se ptám už ne, jaká je Boží vůle v mém životě, ale jestli Bůh vůbec je. Docela mě to děsí. Cítím, jak můj duchovní život upadá. Necítím touhu mluvit s Bohem.
Takže věřte mi, že nejít jen 5 nebo 7 měsíců ke zpovědi, je ještě to nejmenší.
Já bych řekla, že ten vztah-nevztah může být právě důsledkem toho nechození ke zpovědi.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.