Jsou rány, které bolí,
nevyřčená setkání,
lítost po boji,
nečekaná doznání.
Snad už to zahladil čas,
říkáš si každé ráno,
snad už to bude fajn,
je přáno.
Jen jeden jediný večer,
odpustit sobě, své pýše,
odpustit lidem,
už žádná nekonečná krize.
Už je ten správný čas?
když mluvím niečo iného
když snívám niečo ťažkého
zvládnu to?
Někdy je potřeba najít odvahu
sklonit hlavu
a jednoduše, tiše, prostince
omluvit se
....i sobě...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.