Jsou rány, které bolí,

nevyřčená setkání,

lítost po boji,

nečekaná doznání.

 

Snad už to zahladil čas,

říkáš si každé ráno,

snad už to bude fajn,

je přáno.

 

Jen jeden jediný večer,

odpustit sobě, své pýše,

odpustit lidem,

už žádná nekonečná krize.

 

Už je ten správný čas?

když mluvím niečo iného

když snívám niečo ťažkého

zvládnu to?

 

Někdy je potřeba najít odvahu

sklonit hlavu

a jednoduše, tiše, prostince

omluvit se

 

....i sobě...