V létě jsem sehnala brigádu za pultem s uzeninami v jednom supermarketu. S jistotou mohu říci, že mi to přineslo více užitku a zkušeností, než bych čekala.

Poprvé jsem si totiž víc, než kdy jindy uvědomila, jaký je to dar mít úsměv na tváři jak pro mě, tak i pro ostatní. Jako obsluhující jsem musela mít úsměv na tváři, abych toho více prodala, protože se přece nikdo nechce dívat na zamračenou tvář. Usmívat se i skrze nesnáze, když jsem se špatně vyspala, nebo mi není dobře…Alespoň na chvíli, zamknout tyto strašáky do skříňky s věcmi a zkusit to jinak. S úsměvem. A po čase zjišťuji, že ono to funguje, prožívat chvíle vděčnosti, když se usmívám od srdce, i když vidím před sebou jenom akční zboží a usmívat se i na lidi, kteří se mi vůbec nelíbí. A lidé to poznají, že se usmívá srdce a nejenom tvář. A vidím odezvy, staří lidé potřebují úsměv jako sůl.

Přišel za mnou jeden pán. Chtěl kousek salámu. Podávala jsem mu ho a on chvíli postál a díval se mi do tváře. Na mou usměvavou tvář. A já si vzpomněla, že jsem tohle taky kdysi udělala, že jsem brala sílu od člověka, z jeho úsměvu a nechtěla jsem ho spustit z očí. A celý ten den pak měl úplně jinou hodnotu.

Víte, že tohle můžeme udělat s každým? I když se to v dnešní době bere jako provokace.
Někdy nenosím makeup. Modelka nejsem. A v tom malém obchůdku jsem byla tolikrát pochválena jen za to, že jsem se usmála. Obyčejný dar druhému, něco mu předat, nebo být trošku sobecká a čekat, až se usměje i ten druhý, protože i já to potřebuji.

Jela jsem z práce domů. Stmívalo se a já už se těšila, jak si doma odpočinu. V protisměru jel mladý kluk a já už se jen tak usmála… Otočil se a málem sletěl z kola :D

Pořád si  mezi sebou stavíme hráze nedotčenosti, snažíme se skrývat pocity, ale když se usmějeme, dáváme tomu druhému naději, že ještě není vše ztraceno. Nikdy nevíme, co člověk zrovna prožívá, jestli má období plné zkoušek, nebo se cítí sám…

Stojíme o úsměv. Všichni. Ráda se usmívám, připadám si krásnější a vidím, že i v očích těch druhých mám naráz větší cenu, vím, co dokáže jenom pohnout trošku koutky. Byla a jsem toho přímým důkazem, že to funguje. Víte, že s úsměvem jsme strašně krásní? I bez makeupu, i bez nalíčených očí...

Můj kamarád se mi směje, když mu řeknu, že jsem potkala krásného člověka. Měl tak krásný úsměv a já díky tomu, mohu dát to, co on mi předal.

Trošku radosti.

P.S. Nejsou ti lidé nádherní? (Fotky mám s jejich svolením)

 

  Andrejka

 Kristýnka

chlapeček, co se chtěl fotit...

Krteček a já

Tomáš