Je říjen. Nejsou ještě ani dušičky, ani Vánoce. Je říjen, doma podzimu, kdy začíná pršet a hůř se vstává. Přesto je něco, co mě začíná silně znepokojovat. Obchodní řetězce začínají prodávat vánoční svetry, dýně na Helloween a kostýmy už jsou také stále častěji k dostání, k tomu ještě svíčky na dušičky, věnce a čokoládové postavičky, které patří až na začátek doby adventní.

Některé aktivní ženy na facebooku už shánějí recepty na cukroví, pomalu dělají vánoční svícny, vymýšlí si, jakou barvu ozdob dají letos na vánoční stromeček, aby to bylo krásné a ladilo to, už teď se pomalu chystají na vánoce, aby náhodou něco nezameškaly. Některé se stihnou i pohádat, protože je málo těch, ale pár jich je, kterým se to zdá na hlavu postavené. 

Nejdříve přece Dušičky. Vzpomínka na zemřelé a ne nějaký americký svátek, který je zastiňuje. Trochu mě to mrzí. Narození Ježíše Krista je přece křesťanský svátek. Tak proč ho ti, kteří ho nemají rádi slaví? Navíc pro mě to jsou svátky s určitou atmosférou rorátních mší, svíček, přípravy na vánoce.

A protože lidé začínají již od října nebo listopadu, přijde druhý největší svátek v roce, Boží hod vánoční a oni vyhodí stromeček a Vánoce končí.

 

Kam se poděl smysl svátku Všech zemřelých? Kam se poděl smysl Vánoc?

Já zapomněla. My jsme vlastně normální.