Sněhová vločka padá

do vlasů

do tklivé kantilény

noci večerní.

 

Cos před rokem dělala

v slzách si se ptala

zdali Tě má rád

tu odpověď už zase neznáš.

 

(Třeba se také ptal.)

 

Vločky se zaplétají do vlasů

za onoho času

rozum nad láskou zvítězil

důvody, proč nebýt s ním.

 

A vločka zase padá

zimou se celá třeseš

vím, že ho máš ráda

i když se směješ.

 

Začínáš věřit na osud

a zase padáš na kolena

v noci se procházíš sněhem

i když nejsi moc oblečená.

 

Počítáš vzdálenost

ty kilometry, které byly argumentem

znovu ses zamilovala

není to sněhem.

 

Proč nesmyslnost argumentů

mohu pochopit až za půl roku

protože jiná kapitola musela odeznít

no, ale co teď s tím?