Jednou

se každému splní

i ten nejkýčovitější sen

který v sobě nosí

 

Já chci vyběhnout ven

v šatech a bosky

 a dělat co se nesmí

v čase o půlnoci

 

A chci tančit

pustit tichou hudbu

a v koruně stromů

ujišťovat se že jsi

 

Chci cítit tu proměnu

jak z nepřečtených románů

a pak za pár let

prožít to nazpátek

 

A tuto chvíli

dát do sklenice

a zaskládat dalšími

zážitky

 

Zažít 

ještě několik

spontánních nápadů

a jít ven po ránu

 

Protože jednou

až budem staří

a všechny nápady nám 

dojdou

 

Budeme sedět

na hřbitovní zdi

a rozbíjet sklenice

jednu po druhé 

 

a ujišťovat se

že jsme opravdu žili.