Až skončí svět,

až skončím já,

nebudu se bát,

hříšník sem,

hříšník tam.

 

Až to bude jiné,

až odejdu nedobrovolně,

už se nebudu moci ptát,

Ježíši, já vím,

že mě máš rád.

 

Snad po sobě zanechám,

alespoň trochu čisto,

trochu lásky,

že žila jsem.

 

Snad dokážu vše odpustit

a oni odpustí mě,

že myslela jsem rozumem,

a ne srdcem.

 

A do té doby,

budu nosit sukni,

a mrznout venku,

a dělat bláznivé věci,

protože to mě baví.

 

A před Bohem, 

jednou, vyznám, 

že hříšník jsem,

že nežila jsem dobře, 

ale po sobě,

snad trochu zametala jsem.