Už půjdu spát. Neměla jsem dobrý den. Ještě se mrknu na facebook. A tam živé vysílání Lamačských chval. Pustila jsem si to, jen kousek. No toto, vždyť je to trochu falešné, to poslouchat nebudu. Odpověděla jsem na pár zpráv na facebooku, oni stále zpívali.

A tak jsem to nechala puštěné, ještě necelou hodinku, a po chvíli zpívala s nimi. Napůl ležíce v posteli a se slzami v očích, prosila Pána spolu s ostatními lidmi, za naše prosby, které kněz četl, a které tam někteří lidé psali. 

Dotklo se mě to. Víc, než bych chtěla. A naráz tu byl se mnou Bůh a objímal mě a já plakala. A oni mluvili... že máme v těch našich životních bojích ještě naději...

Nechala jsem se unášet a se zavřenýma očima zpívala s nimi chvály...přes facebook... 

A na závěr požehnání... no, je před spaním něco hezčího? 

 

Díky Lamačské chvály!