Křičeli po něm a nadávali mu. Zase on. Nebyl vzdálen, zase tu byl. Skoro celý obnažen, krvavá stopa lemovala stezku. Pár lidí s ním bylo, jen málo, dost na to, aby se nad nimi člověk pozastavil. Většinou se jen ozýval křik. Někdy ale také hlasitý pláč. Všiml si ho vůbec někdo? Tak viditelný a přece neviditelný.


„Proč bych si ho měla všimnout? Spěchala jsem do školy. Po cestě jsem se zastavila, abych si zavázala tkaničku a podívala se, jestli mi někdo nepsal na facebooku. Nikdo. Hledala jsem po kapsách pár drobných mincí. Nutně jsem potřebovala kávu. Letmo jsem se podívala na ten malý dav, nic zajímavého. V myšlenkách jsem již myslela na kávu a na to, jestli nepřijdu do školy pozdě.“

 

„Viděl jsem ho. Zahlédl jsem ho, když jsem šel do své kanceláře. Nebyl zajímavý. Obyčejný muž, těch potkávám na ulici denně. Musel jsem vyřídit tolik věcí, bude to zase dnes perný den. Ještě jednou jsem se podíval, tam, vzadu kráčel. Pomyslel jsem si, kolik je na světě nespravedlnosti... A upravil jsem si hodinky, abych se podíval kolik je hodin. Musím jít.“

 

„Přišla jsem do školy pozdě. Kvůli němu. Ale nemohla jsem ho tam nechat.  Vždyť mu všude tekla krev. Šla jsem do toho davu. Bili ho. Zastala jsem se ho a nabídla mu kapesník, který mi ráno maminka dala. Utřel se a zvedl mě do náruče i s křížem. Byl tak moc zesláblý. Hladila jsem mu tvář a utírala slzy. Pak jsem ho objala. Takoví oškliví lidé, kteří mu nadávají. Proč měl kříž? Byl moc hodný, pochválil mě, jaká jsem hodná holka. Líbila se mu má mašle ve vlasech. Ale oni ho popoháněli. Musel jít dál. Dala jsem mu ruku a chtěla jít s ním. Nemohla jsem, poslal mě domů, že toto ještě vidět nemusím. Ušpinila jsem se od jeho krve, a plakala jsem. Do školy jsem došla pozdě.“

 

„Šli jsme si nakoupit a pak na procházku. Když jsme ho uviděli, moje stará šla blíž. Viděla, co mu dělají, začala také plakat. Jenže ji, starou bábu odstrčili. Stál jsem opodál. Vrátila se ke mně zpátky a prosila, ať s tím něco udělám. Stál jsem a utěšoval ji. Vytáhla lahev balené vody a chtěla mu dát napít. Usmál se na ni. Dál už jít nemohla, bolely jí nohy. Byla celá skleslá. Začala mít více vrásek. Byl to moc velký zásah do jejího srdce. Toho člověka milovala. A já ho měl vlastně také rád. Byl to opravdu On. Boží Syn.“


 

Několik pohledů...

Nepotkal jsi ho také náhodou? Nebyl si slepý? 

Neodvrátil jsi hlavu?