Víš, jak to vím?

že existuješ tati,

že v šedých dnech,

kdy nemohu Tě spatřit,

stále na mě koukáš,

z ranního šálku kávy,

z úsměvu řidiče, co rozjasní se,

když jdu zpátky,

z úsměvu Kuby, když drží mě, 

i když nemusí,

z podzimního listí, co barví se,

z růžové rtěnky, 

kterou mám vážně ráda,

kdy sama sobě se na chvíli líbím,

z dětské lásky, která je nezištná,

on ví, jaký jsi tati, on Tě zná,

víc, než já,

z mraků a nebe

a červených obláčků

a z kopání do bálonu

a z pečení,

a nádherného stáří,

z babiček kolem sebe,

které i na stará kolena,

ví, že nejsou zraněna,

a z přenádherných kostelů.

a laskovosti lidí,

díky, že i já tu jsem

 

i když mám teď trochu podzimovou krizi...