Zase projíždíš facebook, instagram, snapchat, signály.

Díváš se na své oblíbené stránky a nudíš se.

Já jsem tady! Slyšíš mě?

Je mi jasné, že u modlitby zase usneš.

Tolik promarněného času.

Já si chci povídat, no tak, děťátko moje...

Co se stalo?

Co bolí?

Co je nevyléčené?

Pojď za mnou.

 

Jsem tu. V té podzimové melancholii, ve tvých starostech, problémech.

Proč nosíš černou barvu?

No tak, usměj se trošku.

Dneska jsem celý zmokl. Jen proto, že jsem na Tebe čekal. 

Tys nedošel.

Seděl jsi u krabičky a zíral do prázdna. 

Hnusí se Ti ticho.

Je na Tebe až moc bolestné.

Každý den ho přehlušuješ hudbou nebo hloupými primitivními reality show.

Žiješ?

Něco dělej, prosím.

Začni tančit.

Zpívat.

Hlasitě se směj.

Jsem všude.

Nemusíš hned utíkat do kostela, stejně vím, že Tě tam neoslovuji.

Mluv s lidmi.

Pozvi je na čaj, na kávu.

Usměj se na ně.

Zapomeň chvíli na sebe.

V druhých poznáš mě, i sebe.

Děťátko moje.

Dneska Ti to tak sluší.

Vím, že se sebou nejsi spokojený, ale já s Tebou ano.

Jen, přilni ke mě víc.

Pros mě o to, ať se Ti dám poznat.

Jsem tu. Pořád tu stojím.

Ani nevíš, jakou radost mi dělá, když se na mě obrátíš, když jsi zase v průšvihu.

Přijdeš za mnou.

Naráz ke mně najdeš cestu.

Moc rád Ti pomohu, tady je má ruka.

Jen neseď, prosím.

Uvař si čajík, kafíčko, či horkou čokoládu.

Vím, že ji máš rád.

A dej mi chvilku, chviličku.

Jenom si popovídáme a bude nám spolu moc dobře.

Vím o všem.

Ale nemohu zasáhnout, když se na mě neobrátíš.

Stačí jen slůvko, slovíčko za den.

Děťátko moje, já tu jsem!

Kdykoliv připraven Tě obejmout, když se nachýlil den, kdykoliv být s Tebou.

Zastavíš se dnes, prosím?

Mé srdce je připraveno...

Přijdeš dnes?

Víš, mamince Marii se stýská...

Na tu si úplně zapomněl...

Mám pořád čas, vyťukej SMS a sejdeme se.

Čekám.

 

Taťka.

 

https://www.youtube.com/watch?v=5mJ08-pyDLg