No jo no, ženy a romantický filmy. Už od útlého dětství je skoro všechny zbožňujeme a představujeme si, jak ten náš pan DOKONALÝ bude, jak za námi přijde a neopustí nás. Scénáře, miliony scénářů si jako ženy vysníme. Teď by mohl udělat to a teď zas tamto...A tak si sníme. Ve vlaku, na nádraží, v posteli, u kávy s kámoškou a čekáme, kdy konečně přijde ta jeho chvíle. Díky romantické filmy, že nás učíte tomu, co v reálném životě není.

Jdeme životem, občas se rozhlédneme a pomyslíme, že ten by fakt za něco stál. Jenže je buď ženatej, nebo na kluky. Ale to první, jak je ve filmech řečeno, není až takový problém. No řekněte samy, kdo by nestál o romantického hrdinu, který Ti donese kytku jen tak? A prostě...miliony maličkostí, co si vysníme a nehodláme od svého ideálu ustoupit. A pak jsou tu muži. Další, totálně neslučitelný protipól s romantickými filmy. Obyčejní kluci, u kterých můžeme být vůbec rády, že našli čisté ponožky. Ale jedině tím, jak je okouzlíme, se ti naši obyčejní kluci stávají neobyčejnými. A my si můžeme připadat jako superhrdinky. Někteří toho zvládnou víc, někteří míň, ale přesto se občas snaží. A pak jsme my součastí toho příběhu, i když to nejsou tak velká gesta, jako když dojede s kyticí rudých růží a jednorožcem za zády (jasně, přeháním :D ). Ale jen to, že si vzal čistou košili, že se navoněl a že vůbec dojel. Jo, to jsou ty maličkosti, ty naše romantický filmy, ve kterých jsme my hrdinkami! 

A i když už toho romantickýho hrdinu doma máme, tak občas nám to nedá, abychom si nepustily např. Pýchu a předsudek a nepokochaly se, protože přiznejme si, někteří jsou fakt krásní (samo, že platonicky). Akorát ... akorát už se nevidíme v té pozici hrdinek, ale v té, ve které jí to fakt přejem té herečce :D 

Protože ty naše superhrdiny máme doma. Spící na gauči, věčně hladové, ale jsou NAŠI. A i za to je tak milujem.

P.S. že je dokonalej? :D (dokonalých herců je samo víc :D )