pořád jsem ještě ta malá holka
co za něčím se žene
a obléká růžovou
pořád když slova nestačí
tančím sama
není to jinačí
říkám si až vyrostu
až budu velká
a roky mi utíkají mezi prsty
velké sny v malé naději
necitlivost v kapce slova
se schová
a z kopretin opadají
všechny lístky
a pak smutně hledím na tu spoušť
vždyť jsem ještě tak mladá
biji se za pravdu
pořád dokola
a přihlížím na svou popravu
po sté se neomluvím
za svým si stojím
Vaše starosti na moji hlavu!
Víte, co je opravdový existenciální zážitek?
Když vás, zatímco se cítíte stále mladým nedospělcem, taková hezká spečna pouští v tramvaji sednout :-)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.