Už to bude nějaký ten rok. Normální člověk jezdí s pláštěnkou v batohu, člověk, toužící po dobrodružství, pláštěnku nechává doma, vždyť je léto. Člověk zodpovědný, má buď s sebou, nebo na pracovišti náhradní věci, člověku nezodpovědnému, lačnící po dobrodružství, stačí tepláky a tričko. 

A tak se stane, že člověk občas zmokne. To k životu patří, patří to i k létu, ale občas se to prostě nějak divně semele. Všechno je mokré, a co teď? Vyhlídkově osm hodin práce v mokrém oblečení.

Teď je příležitost pro hrdiny! Opatrně se vyptává, kdo má v kuchyňce čaj, kdo kávu, ovšem samotných lidí se nezeptá. Mlčí.

Hrdina přichází, s čajem, od jedné hodné paní, která se usmívá. 

A není to jen o tom, že ten někdo mohl pocítit chvíli tepla způsobené čajem. Protože maličkosti se zapíší do srdce nejvíc. Maličkosti, kde mohou druzí vypadat jako hrdinové. A je jedno, jak dlouho je to zpátky, stále to rezonuje. Obyčejný lidský skutek lásky.