když jsem Tě viděla naposled
culila ses jak dítě
vlasy rozpuštěné
šaty rozevláté
byla si dívkou do větru
ráda ses smála
vonělas po růžích
nemálo milovala
řekla bych
že si žila
život brázdila
v sametových lodičkách
říkala jsi
že u tance se nejlíp pozná
jaký je člověk a jaký byl
labilita stabilita
ty
a teď Tě nepoznávám
ruce máš poseté modřinami
a tváříš se
že jsi šťastna
jak málo stačí
ubít cit ženy
a vydat ho na odiv
ona se vždy zvedne
nebude stejná
hromádka neštěstí
brzo se ale bude smát
a tančit v dešti
Bůh sílu dal nevýslovnou
ustát ženám to co ustojí
a když sbírají sílu novou
najdeš je plakat v pokoji
Krásné. :)
@Ronnie_29 děkuji! :)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.