když jsem Tě viděla naposled

culila ses jak dítě

vlasy rozpuštěné

šaty rozevláté

 

byla si dívkou do větru

ráda ses smála

vonělas po růžích

nemálo milovala

 

řekla bych

že si žila

život brázdila

v sametových lodičkách

 

říkala jsi

že u tance se nejlíp pozná

jaký je člověk a jaký byl

labilita stabilita

ty

 

a teď Tě nepoznávám

ruce máš poseté modřinami

a tváříš se 

že jsi šťastna

 

jak málo stačí

ubít cit ženy

a vydat ho na odiv

ona se vždy zvedne

 

nebude stejná

hromádka neštěstí

brzo se ale bude smát

a tančit v dešti

 

Bůh sílu dal nevýslovnou

ustát ženám to co ustojí

a když sbírají sílu novou

najdeš je plakat v pokoji