Po těch životních peripetiích, jako by se vše vracelo do normálu. Jaro. Konečně optimistická doba. Však jsme se na něj taky načekali. Ještě před týdnem byly všechny stromy holé a teď konečně ucítila tu vůni jara. Kvetou sakury. Už jste jejich lehkou vůni ucítili? 

Můžete se procházet po parku a dokola si stěžovat na to, co nemáte a jak se druzí mají lépe. Ale taky se můžete rozběhnout, najít si strom a tiše nasávat vůni jara, jemňounkých kvítků. A nebo nakrmit kachny svou svačinou. Kdy jste naposled krmili kachny?

Ale nejlepší řešení je najít někoho slepého a vzít ho na procházku. Musíte detailně popisovat to, co vidíte, jak fouká vítr, co je kolem vás, prostě ty věci, které považujete za nudné, všední, nezajímavé. Když ten seznam vyjmenováváte, hluboce se zastydíte. To, že máte pocit, že nad vaší hlavou je mrak, je jen váš pocit, i když je nádherně.

 

„Všichni dospělí byli dětmi, ale málokdo si na to pamatuje.“ (Antoine de Saint-Exupéry)

 


 

 

Zkusme být na chvíli, chviličku, znovu dětmi...