„Volnó!“

„Konečně!“

„Juch!“

Pak jsem si uvědomila, že vlastně nevím. Jistě, nějaké plány mám, ale člověk se prostě musí pohnout dále.

A tak, jak již tolikrát, jsem si vzala tužku a papír a napsala si momenty, které „nutně musím“ zažít.

Mám tam napsané obyčejné věci, nic převratného, ale jde spíš o to, aby se člověk měl na co těšit, nebál se občas sníst kilo třešní, protože se to nehodí... a začal si uvědomovat, co vše zažil a až se doba prázdnin nachylí ke konci, vytáhnul seznam a řekl si: „jo, to fakt nebyly promarněný dny.“

Ty momenty navíc, které mi přinese život, si tam pak napíšu také...

(a budu mít tu svou instagramovou dokonalost v srdci, protože si budu více žít chvíli vlastního života)