Moji milí brigádníci,

nastal čas se pomalu loučit. Už teď by se mi chtělo plakat. Co naplat, přirostli jste mi k srdci. 

Víte, nemusí se celé měsíce dít nic a pak jedno setkání člověku změní život. Mě jste ho změnili vy. Vím, že neradi čtete a proto mě ani nemrzí, že toto neuvidíte. Však vám to opakuji pořád dokola, jak jste pro mě důležití. 

Znám vás krátce, ale zamilovala jsem si vás hned. Nevím, jestli jsem vám alespoň trochu osvětlila ženskou stránku, ale vy jste mi osvětlili tu bez předsudků, ukázali jste mi, že mohou být kluci, se kterými chce člověk prožít život a nemusí být věřící, aby byli trpěliví. Ukázali jste mi, že legraci si mohu dělat z tabuidních témat a že je vše jen o mém rozhodnutí.

I kdyby jen na chvíli...udělali jste mě šťastnou. A to se hodně počítá.

Děkuji vám.

Ani tolik písmenek pohromadě nevyjádří, jak jste pro mě vzácní, nebojte, ještě vám to několikrát zopakuju.

Možná jste mi pomohli zacelit nějaké ty rány, jež druzí způsobili. 

A tak...

 

Sbohem.

Těším se na novou životní etapu a vás si nechávám v srdci jako  kousek čokolády, jež chvíli budu ukusovat a z něhož budu čerpat.

 

Moc vás miluji

 

M.