Pořád tomu nerozumím, proč si ten život nemohu naplánovat, proč musím někdy pobíhat po poli a některé věci jednoduše vstřebávat. Ale pomalu si začínám zvykat.

(Pro koho je můj text feministický, nebo k němu bude mít příliš mnoho poznámek, nechť se mi vyjádří do zprávy, nebo nečte, netvrdím, že mám pravdu, jen lehce popisuji mé pozorování.)

 

A zpátky k tomu, co mám na srdci. Potkávám spoustu nezadaných kluků a s některými se i ráda zapovídám. Jsou to ti, kteří by si zasloužili nějaké to hodné děvče, a ti, kteří to děvče mohli mít už dávno, ale nějak se pozapomněli.

Tak a teď mi jistě někdo napíše, že prostě nenašel tu pravou. Uznávám, ale zároveň přidávám, hledal jsi? A nebo si jen v určitou chvíli někoho odmítl, nebo se ani nesnažil tolik hledat, když bylo tvé já mladší? A nepodlehl jsi přespříliš zraněním z minulosti?

 

Ale nejlepším argumentem ze všeho je nevhodná doba. 

„Teď se to nehodí, studuji, nevybudoval jsme si kariéru, nic. “ A podobné kecy.

 

Pánové, vidím ty následky.

Vidím to koukání do piva, smutné pohledy mužů, bez jiskry. To čekání na zázrak, tu špetku radosti, když s vámi prohodí pár slov žena, i když se třeba bavíme jen o počasí. A to už jsou muži, jejiž jediné cesty jsou do hospody, práce, občas za rodiči, vyvenčit psa...

Pánové, přestaňte si laskavě myslet, že jste nevhodní (kdo vám má pořád dodávat sebevědomí?), že jedna prohra je prohrou navždy, přestaňte si myslet, že máte dost času, přestaňte si dávat přes všechno to pitomé slůvko AŽ.

Jsou to moje zkušenosti. Kluků, jež jsem měla ráda, milovala, ale někteří to nebyli schopni to pojmout, velikost, nečekanost lásky.

Protože to je život.

Na nic se neptá. A já s tím bojuju denně, ať už jde o počet ran (možná by nebylo od věci stanovit to nějak na normu za rok, občas to člověka nebaví :) ) A být především k sobě, ale i k lidem okolo upřímní. A přestat si myslet, že čekáním a tím, že se nepohneme z místa se něco změní.

A vážně. Přichází to vše v nevhodnou dobu. Pro nás nevhodnou, ale později, třeba právě v té nevhodné době jsme nejvíce připraveni. Ostatní to zvládli, vy to zvládnete taky. 

 

„Všechno, co se stane jednou, už se nemusí stát nikdy. Ale všechno, co se stane dvakrát, stane se určitě i potřetí. “ (Alchymista-Paulo Coelho)