Nebyla tak malá, ale nebyla dostatečně velká, aby to pochopila. Malovala do památníčku. Malovat moc neuměla,  tak byla ráda, že se jí něco povedlo. Vánoční strom. Přemýšlela, jakou hvězdu namaluje nahoru. Jistě, červenou! Hrdě to nesla ukázat mamince. Myslím, že tam s nimi byl kdysi i pan farář. A ti dospělí se začali smát, tak nějak povýšeně, nerozumněla tomu. 

A po mnoha letech ji ta vzpomínka vyvstala v mysli. Jistě, už ví, čemu se ti dospělí tak smáli. Ale byla to křivda. Dospěláci nic nechápou, přiřazují si symboly a nedokáží přířadit něco k jinému...

Dnes už je taky dospělá. A možná, zcela jistě by se smála taky...