Já vím, že to potřebuješ slyšet.

A taky to, že Ti to nemohu říct do očí.

Vím, že se trápíš a někdy nenecháš si pomoci.

Všechno to zvládneš,

podívej na Tvé kroky,

ušly už kus cesty, vidíš ty stopy?

Nebudu Ti mazat med kolem huby.

 

Podívej se sobě do očí.

Vážně jsi dobrý, dobrá.

To, co říkají jiní, není důležité. 

Jen já a ty.

Každý den nabíráš novou sílu,

každičký kousek úsměvu vykoupený množství slz.

Přes nepřízeň osudu se smát,

věř, že někdo Tě má rád.

Člověk dokáže padat,

ale občas se musí podívat nahoru,

protože tam většinou čeká pomocná ruka,

pokud ji nevidíš, nabídni na zemi tu svou.

 

Všichni procházíme nekonečnou proměnou.

Za pár let budeš stát na tom samém místě,

kde jsi plakal, plakala, kde jsi to chtěl, chtěla vzdát,

a budeš na sebe hrdý, hrdá,

mezidobí se musí jednoduše přečkat, protože tam se rodí něco nového,

a pokud to teď bolí,

můžeš si být jistý, jistá,

že to za to bude stát...

 

Hej! Vše zvládneš, není proč stresovat, 

pokud to chceš slyšet,

každý den Ti to budu psát,

modlitbami Bohu do oblak,

abys

nemusel, nemusela

vnitřně umírat...