DEPRESE
ZKLAMÁNÍ
NAŠTVÁNÍ
SMUTEK
BOLEST
BEZNADĚJ
STAROSTI
ÁÁÁ
ZPOMAL!
Batoh, v hlavní roli minimalismus, což znamená v mém případě tričko, džíny, mikinu, nějaké ty věci, co prostě nutně tahat musím a rtěnku. Odjet někam do neznáma známa, udělat tečku za tím, jak lidé ublížili, odpustit, nejdřív sobě, potom ostatním. A zkusit to znovu, člověk se mění, snažit se dívat jinýma očima, mávnout nad maličkostmi rukou, když je nejhůř uvařit kafe a zhluboka dýchat.
Na chvíli zmizet, vzít si jehlu a znovu začít zašívat ty bolavé vztahy, i když u toho duše trochu krvácí. JUčit se neustále mít ráda, pečovat o svůj vztah se mnou. Jak snadno to pak jde u ostatních. Přišla rána a hned za ní přišly krásné chvíle, které do sebe konečně zapadaly. Celou dobu se snažím si něco naplánovat a vždy to nevyjde, až teď. Jednoduše správný čas.
Přes dva dny bez messengeru, facebooku, instagramu, nemožnost sledovat životy ostatních (ani jsem nevěděla, jak je snadné někde mobil hodit a vypnout všechny notifikace). Naráz tam je ten nezaplněný prostor, prostor, který by měly mít sociální sítě, ale teď chvíli nemají. Neuvěřitelné ticho, schopnost pustit si jakoukoliv písničku bez toho, aniž bych pořád musela kontrolovat mobil. Tvořit. Zapálit svíčku a nesnažit se za každou cenu tu občasnou bolest duše utišit prázdnými pořady, někdy potřebuje i víc než pět minut ticha...
ŽÍT PŘÍTOMNOST
To znamená celá se věnovat lidem okolo sebe, věnovat se sobě, dovolit si to. Dovolit si nebýt věčně přítomná každému, jak si usmyslí a radši se věnovat lidem okolo sebe. Facebooky nám problémy s komunikací a s odcizením nevyřeší...
možná že stárnem
možná už máme jiné oči
když přepadá smutek
země se stále stejně točí
vezmi si papír
a sepiš to
za co můžeš děkovat
uvědomíš si že máš tak moc
zkus na chvíli
něco dát
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.