„Celý život čekáme na výjimečného člověka místo toho, abychom obyčejné lidi okolo nás změnili na výjimečné.“ (Hans Urs von Balthasar)

 
Spálit mosty.
Za sebou, za minulostí, za některými lidmi.
Někteří v našem životě odcházejí a přicházejí tak rychle, že než se z toho vzpamatujeme, přijde další...
Naši výjimeční lidé, kteří nás formují, ovlivňují a nastiňují naše další cesty.
Někdy toho ale máme dost.
Chceme se odprosit od některých lidí a jednoduše to, co si s sebou táhneme, někde zahodit a začít odznovu. Protože...možná jsme jiní, možná sami sebe vidíme jinak.
 
Často se směju, že ty výjimečné lidi okolo sebe jsem nikdy nepotkala, když jsem byla nalíčená, upravená, prostě taková ta ideální situace na setkání, (jako ve filmu, jo teď to přijde! :D ) ale právě naopak, když jsem byla ušmudlaná, ubrečená, naštvaná, nemocná a dá se s jistotou říct, že jsem fakt nevypadala perfektně. Možná ty naše slabiny nás právě dělají krásnějšími, a ne jak se všude prezentuje, perfektními.
Asi je to dobře.
Někomu nestihneme ani podat ruku, jak rychle odejde, říct mu, že v našem srdci je, i když se naše cesty ať už vinou osudu (říkejme si tomu jak chceme), či naší rozešly...
 
Výjimeční lidé jsou tak zvláštně obyčejní. Jak rychle někdo člověku přiroste k srdci aniž se o to prosí, jak snadno uděláme z někoho, kdo se jenom v našem životě mihl, někoho, koho máme rádi, komu věříme a když zapadá slunce, jsme plni obav, jestli se mu něco nestalo. Je tolik smutné, že těm našim výjimečným lidem to tak málo říkáme a někdy se tváříme, že vlastně ani neexistují, protože se bojíme ukázat to, že jsou pro nás výjimeční.
 
Již se nebudu dlouze rozepisovat. Je to jen k zamyšlení, jestli máme kolem sebe výjimečné lidi, jestli jim to dostatečně dáváme najevo a jestli si občas vzpomene poděkovat tomu nahoře, že nám je poslal do cesty. Zas tolik se nemodlím, ale na modlitbě miluji to, že mohu Bohu svěřit do péče lidi, které mám moc ráda, kteří jsou pro mě důležití, mohu posunout tu hranici lásky ještě o trochu výš. A i když o nich už nic nevím, jednoduše si mohu trochu oddechnout, že vím, protože On se stará.